Předpokládám, že na úplně základní úrovni se ekonomika zemí nijak neliší od ekonomiky firem, dokonce bych si dovolil použít přirovnání k přírodním zákonům. Pokud se nepřizpůsobíte okolnímu prostředí, zahynete. Svět se mění, konkurenční prostředí se mění, technologie se mění a vy na to musíte být připraveni. Musíte se dokázat zbavit starého myšlení, pokud to okolnosti vyžadují.
PROČ JE REFORMA DŮLEŽITÁ?
Komentátoři rádi používají zjednodušující označení pro jednotlivé skupiny trhů, jako například GEMS (Global Emerging Markets – Světové rozvíjející se trhy), nebo BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika). A pak od nich často slýcháte výroky typu: „Předpokládáme, že rozvíjející se země si povedou špatně kvůli sílícímu americkému dolaru.“ Ale tohle zjednodušené dělení zakrývá skutečnost, že se jednotlivé země patřící do takzvaných rozvíjejících se trhů od sebe značně liší. Těžko si můžeme představit odlišnějších pět zemí, než jsou Brazílie, Rusko. Indie, Čína a Jižní Afrika. Každá má úplně jinou kulturu, historii, hovoří se v ní jiným jazykem, mají jiný ekonomický systém i ekonomiku. Jaký přínos můžeme mít z toho, když se je budeme pokoušet analyzovat, nebo se k nim dokonce chovat, jako k jedné entitě?
Exitující, případně neexistující, reformní program je jednou z věcí, která odlišuje tyto země jednu od druhé. Z investorského hlediska dáváme přednost investicím do zemí, kde je silný reformní program na rozdíl od zemí, v nichž takový program nemají.
Matt Sutherland je ve Fidelity Worldwide Investment ředitelem produktového managementu pro Asii, ve své funkci řídí produktové specialisty a investiční ředitele. Do roku 2012 byl šéfem výzkumu pro oblast Asie a Pacifiku se sídlem v Japonsku.
Proč jsou reformy tak důležité? Předpokládám, že na té úplně nejelementárnější úrovni není rozdíl mezi zeměmi a jejich ekonomikami a firmami nebo dokonce i zvířaty. Pokud se nepřizpůsobí, vyhynou. Pořád je nutné se přesvědčovat o tom, že vaše strategie je tou správnou, abyste se dostali tam, kam chcete. Často tomu tak totiž není. Svět se mění, konkurenční prostředí se mění, technologie se mění a vy musíte být připraveni, kdykoliv to okolnosti vyžadují, odhodit staré myšlení.
REFORMY V ASII
To vysvětluje, proč jsou našimi oblíbenými investičními cíli asijské země, kde funguje reformní program – Japonsko, Čína a Indie. Už vás slyším, jak se ptáte: reformy čeho? Odpověď na vaši otázku se liší země od země. To, co jedna země potřebuje, se může hodně lišit od potřeb další země. Nejvíce to závisí na okolnostech a prostředí té určité země a na úrovni vývoje, v němž se nachází.
Například v Japonsku jsou reformy zaměřené na rozbití čtvrt stoletého deflačního myšlení, vylepšení korporátních výnosů změnou pracovní a řídící praxe, zjednodušení hospodářství odstraněním nánosu cenových subvencí a zaměření se na témata spojené se stárnoucí a ubývající populací.
Čínské reformy jsou především zaměřeny k posunu ekonomiky od investic ke spotřebě, k vyrovnávání podmínek mezi soukromým a veřejným sektorem, k vyřešení nerovnováhy mezi lokálními správními úřady a centrální vládou. Usilují rovněž o širší a hlubší finanční systém schopný podporovat otevřený kapitálový účet a prostřednictvím protikorupční kampaně chtějí zvýšit důvěryhodnost komunistické strany.
Indické reformy jsou koncipovány tak, aby vytvořily prostředí, které povede ke snížení byrokracie a tím dojde ke stimulaci investic a zrychlení ekonomického růstu. V Indii se nabízí mnoho slibných příležitostí, které se mohou snadno realizovat, pokud Narendra Modi zjednoduší postupy, čímž rozjede invesrt
MALÉ KRŮČKY DĚLAJÍ VELKÝ ROZDÍL
Objevují se obavy týkající všech těchto zemí, že tempo tamních reforem není dostatečné. Ale já jsem přesvědčen, že každá z nich nám dává důvod k optimismu. Nejlepší způsob změny je většinou evoluční než revoluční, je lépe jít cestou postupných kroků než velkým třeskem. Samozřejmě, že postupné kroky se nedostanou na titulní stránky novin. Výsledkem je, že občasní pozorovatelé pak nabydou dojmu, jako by k žádnému pokroku nedocházelo, ačkoliv ve skutečnosti došlo k mnoha malým krůčkům v celém spektru reformního prostoru.
V Japonsku došlo zřejmě k největší růstové změně ve firemním myšlení. Jedním z dobrých příkladů je zavedení indexu Nikkei 400. Tento nový index japonského akciového trhu kótuje pouze “dobré” společnosti hodnocené podle takových kritérií jako je rentabilita vlastního kapitálu (ROE) a výše marží, využívání externích manažerů a používání Mezinárodních standardů pro finanční výkaznictví (IFRS). Naděje, že s akciemi společností v novém indexu se budou obchodovat za mnohem výhodnějších podmínek, než za ty, které v něm nejsou, vede i ty ostatní k zavádění lepších postupů. Zdá se, že to funguje – přinejmenším dochází k zásadnímu posunu v postojích ve společnostech, které jsme navštívili. A pokud je reformní program založen na podstatné změně ekonomického myšlení, máte vyhráno.
Naprostým přeborníkem v umění malých postupných krůčků na reformní cestě je Čína. Vždy začíná na úzké cestě v malém geografickém prostoru, než se rozhodne k akci ve velkém měřítku. Tento postupný přístup je nanejvýš rozumný a byl základem úspěšných čínských reforem v posledních třech desetiletích. Nicméně, to má také za následek, že v zahraničních médiích mají dojem, že se toho, kromě programu boje proti korupci, mnoho nezměnilo. Reality však je, že byly provedeny významné krůčky směrem k mnohem otevřenějšímu kapitálovému účtu, liberalizaci cen a úrokových sazeb, reformě státem vlastněných podniků, reformy soudnictví a vytvoření rovnováhy moci mezi místními správami a centrální vládou, což jsou všechno zásadní kroky na cestě k dalšímu růstu a pokroku.
Ačkoliv nový indický premiér Modi je ve funkci relativně krátkou dobu, v Indii došlo k velkému pokroku v mnoha specifických oblastech, zejména díky tomu, že premier dokázal využít svoje pravomoci. Například se značně zlepšila situace s dodávkami uhlí a elektrické energie, zrychlily se procesy schvalování investic a v mnoha odvětvích se zvýšily limity podílu zahraničních investic (FDI).
Další zajímavou oblastí změny je snaha premiéra o finanční inkluzi obyvatelstva. Ta předpokládá, že každý Ind bude mít vlastní bankovní účet. Nedostatečné finanční zapojení je totiž velkým problémem Indie. Podle údajů Světové banky má pouze 35 % Indů vlastní bankovní účet u některé oficiální finanční instituce. Pouhých 8 % obyvatel vlastní debetní platební kartu a pouhá 2 % Indů mají kreditní kartu. Cílem první fáze, která má být ukončena 14. srpna 2015, je otevření 75 miliónů nových soukromých bankovních účtů. Jejich majitelé dostanou debetní platební karty a současně s nimi získají úrazové pojištění až do částky 1650 USD, životní pojistku do částky přibližně 500 USD a možnost překročení výše vkladu až do 80 USD. „Chtěl bych i těm nejchudším občanům přiblížit výhody bankovních účtů,“ říká Modi. „Je to začátek vysvobození z bídy.“
Takže v souhrnu, u zemí jako je Japonsko, Čína a Indie, které se snaží o reformy, je větší pravděpodobnost, že budou nabízet dobré investiční příležitosti, než na rozvíjejících se trzích, kde k žádným reformám nedochází. A i když je velmi rozšířená skepse, pokud jde o rychlost a účinnost reforem i v těchto zemích, může to být pouze proto, že tamní malé a postupné změny (které jsou méně nebezpečné, než velké změny spojené s velkým třeskem), se nedostávají na titulní stránky novin.
ová rizika se v poslední době poněkud změnila. Zatímco nejistoty okolo Řecka budou zřejmě i v budoucnosti způsobovat tržní výkyvy, zdá se, že jde o pouze omezené systémové riziko, které by pro ekonomické zotavení z dnešního pohledu nemělo představovat žádné nebezpečí. Naopak se zvýšilo riziko v souvislosti s rusko-ukrajinským konfliktem. Kromě vážného bezpečnostního problému totiž hrozí, že se tento konflikt projeví výrazně i na finančních trzích. Rovněž možné zpřísnění protiruských sankcí by mohlo znamenat hrozbu. K hlavním rizikům dále patří předčasné zvýšení úrokových sazeb v USA, které ovšem s ohledem na nejrůznější vnější faktory, nevypadá příliš reálně.
fidelitycz 